Problematické sexuální chování na internetu

“vzrušuje mě posílat lidem na netu fotky svého penisu”

“jsem asi stejný jako predátoři z filmu V síti. Co mám dělat?”

“tahám z holek na internetu jejich nahé fotky”

Tyto a podobné myšlenky mohou napadat lidi, kteří se v prostředí internetu dopouští problematického sexuálního chování. Takové chování spadá do oblasti kyberkriminality, jejíž výskyt podle dostupných údajů stále narůstá jak u nás, tak i celosvětově.

Co se za problematickým sexuálním chováním na internetu skrývá?

Lidé, kteří se dopouští problematického sexuálního chování na internetu, jsou velmi různorodou skupinou. Najdeme mezi nimi jak muže s parafiliemi, tak muže s běžnými sexuálními preferencemi, pro které může být mladá dívka náhradním a snadněji dostupným sexuálním cílem. Někteří muži se mohou tímto způsobem pokoušet o navázání vztahu, protože se jim nedaří vytvořit vztah s dospělou ženou. Další skupinou jsou osoby, kterým jde o komerční záměry, třeba prodávání intimních fotek nezletilých. Velmi rozsáhlou a specifickou skupinou jsou osoby, které na internetu vyhledávají dětské nebo jinak problematické pornografické materiály.

Internetové prostředí přestavuje prostor, kde je navázání kontaktu s potenciálními partnery/partnerkami (či oběťmi nevhodného sexuálního chování) daleko snazší než v reálném světě. Tato jednoduchost nahrává realizaci sexuality v různých formách, včetně těch společností tabuizovaných či přímo trestných. Kromě anonymity, kterou lidé v online prostředí nacházejí, mají také možnost oslovit daleko větší počet potenciálních partnerů než v reálném světě. Mají také k dispozici celou řadu informací z různých profilů, fotografií a dalších stránek, které mohou využívat pro komunikaci s vybranou osobou či pro manipulaci s ní.

Jaké jsou typy problematického sexuálního chování na internetu?

Rozlišujeme několik základních typů problematického sexuálního chování na internetu:

Kybergrooming označuje snahu vytvořit v oběti iluzi důvěrného vztahu. Cílem takového chování je pozdější setkání v reálném světě a případné zneužití. Tato forma psychické manipulace často probíhá delší dobu v řádu měsíců i let.

Sexting je komunikace se sexuálně explicitním obsahem. Takové chování může být součástí běžné sexuality, a pokud jde o konsenzuální aktivitu mezi dospělými lidmi, nepředstavuje riziko. Problémem je ale nedobrovolný sexting zvlášť v případě online aktivit, kterých se účastní děti. Například podle studie Kopeckého a Szotkovského (2017) obdrželo více než 40 procent dětí erotickou fotografii od jiné osoby.

Držení, šíření nebo výroba dětské pornografie

Samostatnou a velmi specifickou skupinou jsou osoby, které na internetu vyrábí, šíří, nebo drží dětskou pornografii. Tou je myšlené jakékoli znázornění dítěte jako sexuálního aktéra nebo objektu. V praxi může jít například o snímky obnažených dětí v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány nebo skutečného i předstíraného sexuálního styku. Nakládání s dětskou pornografií je na území České republiky trestný čin, a to v několika konkrétních oblastech.

Přechovávání dětské pornografie se rozumí vlastnictví tištěných, elektronických i jiných materiálů se sexuálním obsahem, na němž se vyskytuje nezletilá osoba (či osoba, jež se jeví být dítětem). Stejně je posuzované i získání přístupu k takovému materiálu s využitím informační nebo komunikační technologie.

Šíření představuje předávání dětské pornografie další osobě. Konkrétně může jít o distribuci pomocí pevných nosičů, přeposílání přes různé aplikace a sítě. Za šíření se považuje také veřejné zpřístupnění takového materiálu.

Výroba zahrnuje pořizování elektronických i tištěných materiálů sexuálního obrazu dítěte.

Zneužití dítěte k výrobě pornografie vymezuje situace, kdy někdo jakýmkoliv způsobem přiměje dítě k účasti na výrobě pornografického materiálu nebo má z takového materiálu prospěch.

Za rok 2019 bylo podle databáze CSLAV odsouzeno 164 osob za trestný čin výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií a 86 osob za trestný čin zneužití dítěte k výrobě pornografie. Reálný počet konzumentů dětské pornografie je ale, oproti množství prokázaných trestných činů, výrazně vyšší. Ve skupině konzumentů dětské pornografie je pak ve srovnání s ostatními skupinami dopouštějícími se sexuální kyberkriminality vyšší zastoupení osob s parafilní preferencí.

Kolik z lidí, kteří se dopouštějí problematického sexuálního chování na internetu, má parafilii?

Přítomnost problematického sexuálního chování nemusí nutně znamenat, že se u daného člověka vyskytuje nějaká forma parafilie (např. pedofilie), ačkoli to tak často bývá veřejností a médií chápáno. Dosavadní statistiky se v údajích rozcházejí, podle některých je např. mezi pachateli sexuálního obtěžování dětí na internetu cca 10 % lidí s parafilní preferencí (Briggs et al., 2011). Podle jiných (Seto et al., 2012) je mezi nimi asi 1,4 % lidí s pedofilní preferencí a 30 % z nich vykazuje hebefilní preferenci (tedy preferenci dospívajících dívek). Další statistiky pak udávají, že asi 2 % z těchto pachatelů se dopustí trestného činu na dítěti i v realitě (Seto et al., 2011).

O něco větší zastoupení pedofilní preference uvádějí statistiky u osob, které sledují nebo uchovávají dětskou pornografii. Přítomnost pedofilie byla podle některých studií zjištěna asi u 45 procent z nich (Mccarthy et al., 2010), jiné statistiky uvádějí až 60 procent (Seto et al., 2006).

Z dostupné literatury vyplývá, že řada lidí z této skupiny nemá parafilii. S jejich sexuálním chováním však lze efektivně terapeuticky pracovat za použití postupů, které v projektu Parafilik používáme.

Pokud máte pocit, že byste Vy nebo někdo z Vašeho okolí mohl trpět touto parafilií, napište nám do poradny,
nebo se podívejte na často kladené otázky, které se kolem tématu parafilií často objevují.