Projekt Parafilik

Krizová intervence | +420 317 071 668 Po + St 9:00 - 12:00 / Út + Čt 13:00 - 16:00

překročení hranice


24. července 2022

Dobrý den,

před pár lety mě začalo zajímat BDSM, registrovala jsem se na web BDSMlife.cz a dala si inzerát, že hledám submisivního muže na potkávání se, protože můj přítel nebyl ani na BDSM, ani moc na sex obecně. Ze zájemců jsem si vybrala a začali jsme se scházet u něj v bytě, vše jsme komunikovali podle mě docela dobře, vždy nejdřív nějakou dobu jen povídání, pak jsme si začali hrát. Trvalo to celkově tak rok. Mně se zdálo, že se posouváme, ale pak to nějak přestalo být ono, tak jsem to ukončila - v klidu jsme si při "rozchodu" promluvili a on mi řekl, že je rád, že ho propouštím, protože jsem byla moc sadistická a působila mu bolest, kterou nechtěl. Přitom jsme se jasně domluvili, že při těch našich diskusích mimo hraní nebo i když jsme si psali, může říct, co chce a co ne. Nechtěla jsem mu ublížit, myslela jsem, že to chce. Já jsem si to užívala, když jsem mohla dát větší ránu bičem nebo důtkama nebo čímkoli, ale mám vysokou školu, dávala jsem pozor, aby to nebylo třeba přes ledviny a tak.

Pak mi taky řekl, že se mě začal trochu bát, když jsem mu říkala, jak trestám svoji kočku. Měla jsem období, týdny, měsíce, kdy když mě naštvala, tak jsem ji fakt hodně zmlátila, někdy jsem ji i vzala a hodila s ní o zeď, když něco provedla. Měla jsem ale pocit, že jedině tak jí ukážu, že mě musí poslouchat. Zpětně vidím, že to asi bylo moc, teď už to nedělám, ale nemohla jsem to zastavit, když mě něčím naštvala.

Přijde mi, že jsem se "srovnala". Kočka žije, nějakou dobu už ji teda netrestám. Dalšího suba se ale bojím si pořídit. Nepřijdu si jako sadista, ale nemohu se zbavit pocitu, že jsem dělala něco špatně a nevím proč. Pořád na to myslím, tak prosím o názor.

Díky, K.


Poradce

Dobrý den,
předně děkujeme za důvěru v to se na nás obrátit. Je dobře, že BDSM aktivity vždy dopředu komunikujete a chcete je provádět tak, aby byly konsensuální (tedy se souhlasem Vás a partnera). Komunikace je vždy velmi důležitá a obzvlášť když se bavíme na úrovni sexuality. Sama říkáte, že jste situaci vnímala tak, že je se souhlasem obou a ublížit jste nechtěla. Jak jistě víte, je dobré v těchto situacích mít stopku a dopředu si říct, kdy se chování má zastavit a znova se pobavit o hranicích. Může to pro Vás nyní být impuls k tomu do budoucna klást na komunikaci a hranice ještě větší důraz, aby bylo vše pochopeno stejně na obou stranách. Píšete také o chování vůči Vaši kočce, které nyní již reflektujete, že bylo za hranou, což je dobře. Tak jak to píšete, tak se ale jednalo o týrání zvířat, což je trestný čin. Někdy může být těžké kontrolovat emoce jako je vztek, frustrace, zoufalství, naštvanost. Tento druh ventilace (násilí) se v danou chvíli může zdát jako nejlepší a nejúčinější. Je dobře, že na myšlenky, které okolo těchto situací máte nezůstáváte sama a že jste se na nás obrátila. Z online zpráv nejsme schopni posoudit, zda Vaše chování souvisí nebo nesouvisí se sadismem, ale obě témata jsou věci, které k nám patří a na kterých s našimi klienty pracujeme. Ať už komunikace v rámci konsensuálního násilí, stanovení si hranic, sebepřijetí či práci s regulací emocí jako je naštvanost a vztek. V případě, že byste měla zájem o terapeutickou spolupráci, pak bychom Vám rádi nabídli první hovor, který probíhá online (Cisco webex, link bychom poslali). Během hovoru bychom se více pobavili o tématu, které Vás k nám přivádí a pobavili bychom se o tom, jak by spolupráce vypadala. Hovor je zcela anonymní. V případě zájmu Vám můžeme nabídnout nejbližší termíny zítra ve 13:00, ve středu v 9:45 nebo v pátek ve 13:30. V případě, že by termín nevyhovoval a měla byste o hovor zájem, určitě vymyslíme náhradní řešení.
Děkujeme za důvěru.
Tým projektu Parafilik

Tazatel

Děkuji,
do bližšího kontaktu nechci vstupovat, tato zcela anonymní forma mi vyhovuje kvůli mému pracovnímu postavení, které je velmi na očích. Je možné, že někteří zapojení pracovníci by mě mohli poznat.

Nejvíce jsem rozpolcená tím, že rozumově vím, že v situaci s kočkou jsem udělala něco, co kdyby viděla veřejnost, odsoudí mě. Kdyby to někdo třeba natočil a zveřejnil, stálo by mě to kariéru. Na druhou stranu mám v sobě takový hlas, který říká: "Kočka si alespoň pamatuje, co nesmí a zjevně jí nic není." nebo "Tak je to dospělý chlap, měl se ohradit, zbabělec. X krát jsem to z něj tahala a on mi to řekne při rozchodu?" Jen bych chtěla dodat, že trestání kočky bylo podmíněno jejím špatným chováním, to byl důvod, nedělala jsem to jen tak a samozřejmě mi to nikdy nepřinášelo žádné sexuální vzrušení, spíš uvolnění naštvání, pocit kontroly situace. Se submisivním partnerem to sexuální vzrušení přinášelo, dokud se to někam posouvalo a vyvíjelo.

Asi mám potřebu pojmenovat, co jsem, kdo jsem. Ale chápu, že na to nejde odpovědět takto v anonymní zprávě. Něco jsem k tomu načetla. Neděsila by ani tak záliba v BDSM, jako spíš ty náznaky násilí mimo sex. Mám teď i dítě a prostě mám obavu, abych nepřeháněla fyzické tresty. Rozčílí mě někdy podobně jako ta kočka a já cítím, že mám potřebu tvrdě zakročit. Fyzické tresty používám, ale snad mohu říci, že mírné. Respektive se snažím je používat, když s dítětem nejsem sama a taky v míře podobné, jak trestá manžel. Vrací se mi ale otázka: "Určitě to nepřeženu? Co když se opravdu moc rozzuřím?"

Přeci nejsem nějaký psychopat? Považovala jsem se vždy za normální empatickou ženu, teď ale nevím.

Děkuji,
LK

Poradce

Dobrý den,

rozumíme tomu, že preferujete anonymní formu, současně možnosti poradenství v textové formě jsou poměrně omezené. Pokud chcete, hovor s někým z našich terapeutů lze případně uskutečnit i telefonicky, kde naši kolegové neuvidí Vaši tvář ani Vaše telefonní číslo.

To, že jste empatická žena, se nemusí vylučovat s případnou sadomasochistickou preferencí nebo s tím, že můžete mít naučené některé agresivní formy emoční regulace. Jak píšete, obliba násilí v sexu a občasné násilné projevy mimo něj spolu nemusí souviset. Pro to, abyste uspokojila potřebu pojmenovat, kdo jste, pravděpodobně anonymní zprávy opravdu nestačí. O možných parafilních preferencích by Vám mohl dát přehled diagnostický rozhovor s odborníkem. Téma svých projevů agrese a případně i fyzických trestů pak samozřejmě můžete řešit i zvlášť v individuální psychoterapii či poradenství. Pokud Vás napadají myšlenky typu "Co když se opravdu moc rozzuřím?", nějakou formu spolupráce s odborníky zaměřenou na porozumění a zvládání emocí Vám doporučujeme. Je mnohem lepší si tato témata rozklíčovat preventivně předem než v nějaký citlivý moment ztratit kontrolu. Ideální by samozřejmě bylo, pokud byste dovedla otevřít s nějakým odborníkem tato témata komplexně (násilí i sexualitu, odděleně i společně), abyste mohla najít adekvátní odpovědi a pojmenovat, kdo jste.

Jsme tu pro Vás,

tým projektu Parafilik

Tazatel

Dobrý den, vadilo by prosím terapeutům, kdybych měla v telefonu změněný hlas pomocí nějakého modifikátoru v mobilní aplikaci?

Děkuji, LK

Poradce

Dobrý den,

změna hlasu jako taková není problém, důležité jen je, aby to nebylo na úkor srozumitelnosti.

Děkujeme,

terapeuti projektu Parafilik