Dobrý den,

před pár lety mě začalo zajímat BDSM, registrovala jsem se na web BDSMlife.cz a dala si inzerát, že hledám submisivního muže na potkávání se, protože můj přítel nebyl ani na BDSM, ani moc na sex obecně. Ze zájemců jsem si vybrala a začali jsme se scházet u něj v bytě, vše jsme komunikovali podle mě docela dobře, vždy nejdřív nějakou dobu jen povídání, pak jsme si začali hrát. Trvalo to celkově tak rok. Mně se zdálo, že se posouváme, ale pak to nějak přestalo být ono, tak jsem to ukončila - v klidu jsme si při "rozchodu" promluvili a on mi řekl, že je rád, že ho propouštím, protože jsem byla moc sadistická a působila mu bolest, kterou nechtěl. Přitom jsme se jasně domluvili, že při těch našich diskusích mimo hraní nebo i když jsme si psali, může říct, co chce a co ne. Nechtěla jsem mu ublížit, myslela jsem, že to chce. Já jsem si to užívala, když jsem mohla dát větší ránu bičem nebo důtkama nebo čímkoli, ale mám vysokou školu, dávala jsem pozor, aby to nebylo třeba přes ledviny a tak.

Pak mi taky řekl, že se mě začal trochu bát, když jsem mu říkala, jak trestám svoji kočku. Měla jsem období, týdny, měsíce, kdy když mě naštvala, tak jsem ji fakt hodně zmlátila, někdy jsem ji i vzala a hodila s ní o zeď, když něco provedla. Měla jsem ale pocit, že jedině tak jí ukážu, že mě musí poslouchat. Zpětně vidím, že to asi bylo moc, teď už to nedělám, ale nemohla jsem to zastavit, když mě něčím naštvala.

Přijde mi, že jsem se "srovnala". Kočka žije, nějakou dobu už ji teda netrestám. Dalšího suba se ale bojím si pořídit. Nepřijdu si jako sadista, ale nemohu se zbavit pocitu, že jsem dělala něco špatně a nevím proč. Pořád na to myslím, tak prosím o názor.

Díky, K.