den. S manželem nás vztah začal před 12 lety, kdy byl ještě ženatý s předchozí ženou. Z toho manželství máme ve společné péči 10 letou dceru a společně máme 6 ti letou. Přibližně 10 let byl náš vztah dá se říct krásný, ale povrchni, neuměli jsme spolu mluvit a já se cítila na vše sama a dělala jsem v podstatě jen to, co si přál manžel. Bylo to mě rozhodnutí, nenudil mě, jen nějakým natlakem mě k tomu preformoval. Hodně jsem si s bim vydržela, lhal mi, nebyl na něj spoleh, laskoval s jinymi zenami, mistama mě i ponozoval a nebyl tu pro mě, kdyz jsem potrebovala. Po rodicaku jsem nastoupila opět do práce a tak nejak si začala uvědomovat svoji hodnotu a našla jsem blízkost u svého kolegy. Manžela jsem podvedla, lhala jsem mu a hrozně se od té doby v tom placame. Občas přijdou vycitky z jeho strany, urážky, hádky, agrese. Hodně se změnil a to k lepšímu. Jen prostě mám pocit, že jsme si ublizili na tolik, že už to nejde vrátit zpátky. Máme dům, kranse zdrave děti, práci a vše co jsme si vždy přáli. Muzeme teď spolu otevřené mluvit, trávíme spolu hezky čas, užíváme si společně i rodině. Ale z me strany si neumím představit, že by mě ještě někdy přitahoval. Vyhybam se sexu a vše s ním spojené. Dělám to záměrně, jelikož nechci kazit to ostatno hezky, co mezi námi konečně je. Ale manžel trpí. Já jsem přestala i masturbovat, v podstatě je všechno v pohodě, do doby, než padne u nás téma sex. Mrzí mě to, kam jsme se to dostali. Zkoušeli jsme i intimní poradnu, ale když je ve mě strach a odpor k sexu, tak s tím asi už nepohnu. Nedokážu si představit žít s někým jiným. Ani bych rodinu neopustila. Ale občas mám pocit, že je to jako časovana bomba a já jen vlastně čekám, co přijde..