Informace pro novináře

Projekt Parafilik, spuštěný v roce 2019, nabízí online poradenství, krizovou intervenci a terapii pro lidi s parafilními preferencemi a jejich blízké. Přístupnost této pomoci je zajištěna zejména bezplatností a anonymitou klientů. Navazuje na úspěšné preventivní projekty a programy z celého světa, například na britský Stop It Now! a StopSO, švédský PrevenTell či německý I can change nebo Kein Täter werden, který funguje již od roku 2005. S týmy těchto a dalších programů projekt Parafilik spolupracuje a čerpá z jejich dlouholetých zkušeností prostřednictvím odborných výcviků a konzultací.

Co znamená termín parafilie?

Označujeme jím lidi, kteří mají silné sexuální preference pro neobvyklé sexuální objekty (například pedofilie, jedná se o zaměření na osoby v předpubertálním věku) nebo pro neobvyklé sexuální aktivity, které mohou zahrnovat nějakou formu nesouhlasu ze strany sexuálního objektu či přímo násilí při sexu (například sexuální sadismus či exhibicionismus). Více o parafiliích se dočtete ZDE

Pokud budete mít jakékoliv dotazy k tématu parafilií nebo máte zájem o rozhovor na toto téma, prosím, neváhejte nás kontaktovat na parafilik@nudz.cz.

Doporučení, jak informovat o problematice parafilií

Lidé s parafilní preferencí jsou ve společnosti i mezi odborníky vysoce stigmatizovanou skupinou. K tomu přispívá i šíření mýtů a nepřesných informací o parafiliích prostřednictvím médií. Existují však způsoby, jak o problematice parafilií informovat věcně bez využívání mýtů a polopravd. Společnou prací můžeme dosáhnout snížení stigmatizace lidí s parafiliemi ve společnosti a docílit toho, že se tito lidé nebudou obávat včas vyhledat odbornou pomoc. To pak může být zásadní, aby člověk s parafilní preferencí neublížil sobě nebo někomu jinému. Projekt Parafilik apeluje na novinářskou etiku a nabízí informace nebo rozhovory s odborníky pro žurnalisty, kteří by toto téma chtěli přiblížit veřejnosti. Velmi si vážíme všech novinářů, kteří k takto složitému tématu přistupují s respektem.

Pro psaní textů o lidech s parafilními preferencemi jsme sestavili následující seznam doporučení:

1. Prosíme, používejte odborné termíny jen v případech, že je jejich použití oprávněné. Například zdaleka ne každý, kdo zneužije dítě, je pedofil (většina lidí, kteří zneužijí dítě, nejsou lidé s pedofilní preferencí a naopak velká část pedofilů se nikdy v životě zneužití dítěte nedopustí). Stejně tak ne každý, kdo se odhaluje na veřejnosti, je exhibicionista. Problematické sexuální chování není totéž co vrozená preference.

2. Když popisujete konkrétní parafilie nebo jejich symptomy, snažte se být co nejpřesnější. Hledejte kvalitní informace v odborné literatuře a neváhejte se poradit i s experty na danou problematiku.

3. Vždy si ověřte, že zdroj, který vám sděluje informace o lidech s parafilií, je oprávněn dané informace šířit a také, že se jeho tvrzení zakládá na pravdě. Ačkoliv rodina či okolí mohou mít cenný vhled do situace, informace od nich by vždy měly být vyváženy sdělením odborníků.

4. Zvažte, zda zmíníte parafilii přímo v úvodu či titulku, a jaké bude potom celkové vyznění zprávy. Mnoho čtenářů čte pouze tuto část článku a z ní si následně vytváří svůj názor. Vyhněte se proto přehnané senzačnosti, která by mohla stigmatizaci podporovat.

5. Vždy upozorňujte na možnosti pomoci. Přidávejte konkrétní odkazy, a to jak pro osoby, které se o parafiliích chtějí dozvědět více, tak pro ty, kdo hledají pomoc pro sebe nebo své blízké. Mimo projekt Parafilik doporučujeme následující pracoviště:

6. Zdůrazněte význam prevence. Při včasné intervenci a dostupnosti kvalitní odborné podpory může člověk s parafilií zvládat svou preferenci tak, aby neubližoval nikomu jinému ani sám sobě.

Nejčastější mýty o parafiliích

Kolem problematiky parafilií ve společnosti bohužel panuje mnoho mýtů a nepravd. Přispívají k tomu, že jsou lidé s parafiliemi výrazně stigmatizováni (např. automatické obviňování z páchání trestných činů, i když se žádného nedopustili; strach z kontaktu s osobou s parafilní preferencí – např. 1,92 % osob v německé studii uvedlo, že by akceptovalo osobu s pedofilií za souseda) a obávají se své problémy efektivně řešit s odborníky a se svým okolím (Jahnke et al., 2015). Včasné vyhledání odborné pomoci však může být zásadní pro to, aby se parafilici naučili žít se svými touhami tak, aby neohrozili sebe ani nikoho jiného.

Naším cílem je uvádět aktuální odborné informace k tomuto tématu. Proto v této sekci zmiňujeme některé nejčastější mýty, které kolem parafilií ve společnosti panují a uvádíme je na pravou míru.

1. “Člověk si to, že má parafilii, způsobil sám”

Parafilik si svou preferenci nevybírá, ani mu ji nikdo v průběhu života nepřivodí. I když vědecké studie zaměřené na genetiku parafilií nejsou ještě příliš četné, mezi odborníky jednoznačně převládá názor, že parafilní preference mají vrozený podklad. Působení různých zkušeností či traumat (výchovy a prostředí) v průběhu života může pouze ovlivnit to, jak se parafilie projeví - a to zejména, zda se člověk s parafilií dopustí, nebo nedopustí případného problematického sexuálního chování.

2. “Mít parafilii je něco neobvyklého. Takových lidí je kolem nás málo, mých blízkých se to týkat nemůže.”

Podle dostupných dat z českého prostředí se jedná o jednotky procent v populaci. Konkrétně pro jednotlivé parafilie se pedofilie v Česku vyskytuje přibližně u 0,3 % populace, hebe/efebofilie u 1,6 %, sexuální sadismus u 1,9 %, patologická sexuální agrese u 1 % a preference znehybnění partnera u 3,6 % (Bártová a kol., 2020). V České republice se tedy s nějakou formou parafilie mohou potýkat desetitisíce lidí. To, že někdo má parafilní preferenci, však a priori neznamená, že se dopustí nějakého trestného činu. Je tedy velmi pravděpodobné, že ve svém okolí osobu s parafilní preferencí máte.

3. “Ten, kdo páchá sexuální trestné činy, je parafilik nebo deviant!”

Není. Převážná část lidí s parafilními preferencemi se nikdy nedopustí porušení zákona či etických norem. Delikty páchají i lidé, kteří jsou po sexuální stránce „normální“. Parafilie samotná nutně nevyžaduje odbornou péči. Je na místě pomoc vyhledat, pokud by člověk ztrácel kontrolu nad svými tužbami a chováním nebo pokud potřebuje na bezpečném místě o svých potřebách a fantaziích mluvit.

Existují situace, ve kterých se (nejen) lidé s parafilní preferencí hůře kontrolují. Patří mezi ně například stres, únava, vliv alkoholu a drog. Je důležité, aby si byl člověk dobře vědom toho, co snižuje sebekontrolu právě u něj (například vystavení se nevhodným vzrušujícím podnětům).

4. “Lidé s parafilií by se měli zavírat do blázince či do vězení! Nebo alespoň být do konce života pod prášky.”

Ne. To že člověk má parafilii, neznamená, že se musí nevhodně sexuálně chovat či být rizikový pro své okolí. Psychiatrické nemocnice a vězení mají být vyhrazeny pro osoby, které potřebují konstantní odbornou péči anebo si odpykávají trest za trestnou činnost, kterou prokazatelně provedli. Odborná poradensko-terapeutická péče pomůže lidem s parafilií jejich sexuální nastavení zvládat formou konzultací a specializovaného dlouhodobějšího psychoterapeutického působení (ideálně finančně dostupného a anonymního), aniž by je vytrhla z jejich běžného sociálního fungování. Medikace nemusí být nutně nezbytnou součástí práce s parafiliemi. Může však v některých situacích pomoci - například tlumením nežádoucích sexuálních tužeb.

5. “Cílem projektů, jako je Parafilik, je chránit ty, kteří sexuálně zneužívají.”

Naopak. Naším cílem je poskytnout lidem s parafiliemi nebo problematickým sexuálním nastavením včasnou účinnou a dosažitelnou odbornou pomoc, a přispívat tak ke snížení výskytu rizik sexuálně-delikventního chování v ČR.

Tiskové zprávy projektu Parafilik: