Život s parafilní preferencí může být velmi obtížný. Cílená a efektivní odborná podpora a pomoc však mohou velmi výrazně situaci ulehčit a významně zvýšit kvalitu života. Právě proto vznikl tento web, kde můžete získat pomoc a podporu hned v několika formách, a to anonymně a bezplatně. Co tedy nabízíme?
Online poradna – anonymní online odborné poradenství pro lidi s problematickým nastavením sexuality.
Krizová intervence – krátkodobá odborná pomoc pro krizové situace spojené s problematickým nastavením sexuality, se kterými si aktuálně nevíte rady. Krizová intervence probíhá telefonicky nebo osobně.
Kontaktní terapie – dlouhodobější specializovaná terapeutická spolupráce, v ČR unikátní. Přispívá ke zvládání sexuálních představ, impulsů a chování a zvyšuje stabilitu v rizikových situacích. Pomáhá také k přijetí sebe sama a vyrovnání se s vlastní parafilní preferencí.
______________________________
Odlišné sexuální preference ovlivňují život člověka v mnoha směrech. Volně přeložené zkušenosti klientů partnerského projektu „Kein Täter werden“, který se věnuje lidem s pedofilní a hebe/efebofilní preferencí v Německu, Vám mohou přiblížit pohled na život s parafilií a dojmy z terapie.
Před terapií
Manuel, 33 let, informatik
Když se moji přátelé na rozdíl ode mě v dospívání začali zajímat o dívky našeho věku, uvědomil jsem si, že jsem jiný. Napřed jsem tomu nerozuměl. Nemohl jsem to nikomu říct, měl jsem z toho moc velký strach. Tak jsem se snažil vyhýbat nepříjemným otázkám a toto téma neřešit.
Sven, 45 let, učitel
Už na střední škole mě zajímaly dívky, které byly mnohem mladší než já, a ostatním to připadalo divné. Jako osmnáctiletému mi připadaly čtrnáctileté roztomilé a atraktivní. Nemohl jsem o tom s nikým mluvit a snažil jsem se to neřešit. Pak jsem měl nevhodný kontakt v chatovací místnosti se čtrnáctiletou dívkou. Okamžitě jsem věděl, že jsem udělal něco zakázaného, a i přesto bych toho chtěl víc. V tu chvíli jsem poprvé kontaktoval psychologa v naději, že najdu způsob, jak se s tím vypořádat.
Bernhard, 44 let, konzultant
Bylo mi jasné, že potřebuji pomoc, jestli chci žít aspoň trochu normálně. Nejdřív jsem si myslel, že žádná pomoc pro lidi s parafiliemi neexistuje. Že s tím musím bojovat sám. Pak jsem hledal na internetu a našel jsem telefonní číslo. Zavolal jsem tam, i když to vyžadovalo určité přemáhání. Terapeut byl velmi milý a chápavý člověk a domluvili jsme se i na osobním setkání. Bál jsem se, jak na terapii budou lidé reagovat. Budou mi to vyčítat, nebo mě urážet? Budou mi říkat, že jsem úchyl? Obavy ale byly bezdůvodné. Odborníci byli velmi přátelští a ochotní. Hodně se mi ulevilo, když jsem o tom mohl mluvit.
V terapii
Sven, 45 let, učitel
Bál jsem se skupinových sezení. Nedokázal jsem si představit, jaké by to bylo poznat další muže se stejným problémem, jako mám já. Ale velmi rychle jsem si všiml, že otevřít se ve skupině pro mě není tak těžké.
Christian, 43 let, státní úředník
V rámci skupinové terapie dostáváme úkoly na doma. Například přemýšlet nad podněty, které jsou pro nás vzrušující, třeba setkání s velmi mladou dívkou, a jak na nás působí. Na terapii se učím takovým situacím rozumět a uvědomit si, jak se v nich zachovat správně.
Alex, 24 let, student
Nechci být v pokušení dívat se na dětskou pornografii. Terapie mi pomáhá žít život, aniž bych někdy sexuálně napadl dítě a to je pro mě nesmírně důležité.
Po terapii
Christian, 43 let, státní úředník
Dokážu se teď mnohem lépe ovládat. Když si všimnu, že se dostávám do nebezpečné situace, tak hned odejdu. Stalo se mi to jednou, v sauně. Tak jsem vstal, osprchoval se a odešel. A pak jsem na sebe byl pyšný, protože jsem za sebe byl zodpovědný. Dítě nebo dospívající nemůže nést zodpovědnost, musím ji převzít já, a to se mi podařilo.
Stefan, 36 let, zvukař
Absolvování terapie mi přineslo velké změny. Jsem sebevědomější a nabral jsem sílu projít životem zodpovědně. Naučil jsem se zacházet se svými pocity i to, jak chránit sebe a hlavně děti. Teď můžu říct: „Jsem šťastnější člověk a můžu žít šťastně.“
Alex, 24 let, student
Díky terapii jsem se dokázal svěřit se svou parafilií svým blízkým. Bylo pro mě hodně důležité, aby věděli, proč je pro mě někdy těžké například hlídat děti v rámci rodiny, nebo v létě chodit do venkovních bazénů. Před terapií jsem jim to nedokázal jasně vysvětlit a vypadal jsem směšně. Teď to přijali.
I vy můžete svůj příběh prožít podle sebe.